Upozornění!!! Některé povídky jsou pro starší 18 let!

Rozloučení - jednorázovka

9. dubna 2015 v 13:08 | Sophia |  Sasuke & Sakura
Tahle povídka je pro Sakura Love Uchiha :) Je taková roztomilejší, jestli nevadí, když tak ti napíšu ještě jednu :)



"Sasuke, neodcházej!" Křičela jsem na něj ze všech sil. Ani se nezastavil, ani se neotočil. Jako bych byla vzduch. I když pro něj jsem asi vždycky vzduch byla.
"Prosím, zůstaň tu se mnou, nebudeš toho litovat!" Vzlykala jsem. Slzy mi stékaly po tvářích a neslyšně dopadaly na zem. Sasuke nemůže odejít k Orochimarovi, musím ho zastavit za každou cenu.
"Sasuke, já to bez tebe nevydržím!" Řekla jsem klidně a potichu, spíš pro sebe, ale Sasuke se zastavil.
Otočil se, a vydal se mým směrem. Pláčem jsem se celá chvěla a vzlyky procházely celým mým tělem.
Sasuke prošel kolem mě, ani se na mě nepodíval a sedl si na lavičku kousek za mnou. Sklopil hlavu a přitáhl si kolena k tělu. Měl nepřítomný výraz, ale i tak vypadal nádherně. Pomalu a nejistě jsem přišla blíž a sedla jsem si na druhý konec lavičky. Sice byla letní noc, ale já jsem myslela, že zmrznu. Klepala jsem se, vzlykala jsem a celý obličej jsem měla mokrý od slz. Sasuke mě mlčky zabalil do jeho mikiny a podal mi kapesník. Ani jsem mu nepoděkovala, jen jsem dál nehybně seděla.
Nevím, jak dlouho jsme tak seděli, ale mně to přišlo jako půlka mého života. Už jsem nebrečela, ani se neklepala, jen tak jsem seděla a koukala se před sebe. Na tvářích jsem měla zaschlé slzy, protože Sasukeho kapesníku mi byla škoda.
"Sakuro, proč mi to děláš?" Zeptal se mě se zoufalstvím v hlase. Otočila jsem na něj hlavu. Díval se na mě a v jeho očích se zrcadlila touha, beznaděj a bolest. Byl tak nádherný.
Přisedl si blíž ke mně a objal mě rukou kolem ramen. Položila jsem si na něho svou hlavu a zavřela jsem oči.
"Jsi krásna", řekl a druhou rukou mě pohladil po tváři. Dychtivě jsem nasála jeho vůni. Oči jsem zase měla plné slz. Když mi tohle říká, tak určitě odejde.
"Proč teď pláčeš?" Položil mi otázku a chytl můj obličej do obou ruk. Takže teď jsme si hleděli z očí do očí. Začal mi něžně utírat mé mokré tváře.
Musím to udělat teď nebo nikdy. Musím zkusit všechno nebo si to pak budu vyčítat.
"Sasuke, miluju tě", přiznala jsem se hledíc do jeho krásných očí.
"Já vím." Pravil a usmál se.
Ví to, a i tak mě tu chce nechat. Nemůžu už nic dělat, odejde a nechá mě tu. Nechá nás tu všechny za sebou, jako by jsme pro něj nic neznamenali.
"Zůstaneš tu se mnou ještě chvíli?" Poprosila jsem ho a doufala jsem, že zůstane.
"Zůstanu."
Trošku se posunul dál, abych si mohla položit hlavu do jeho klína. Vyčerpáním jsem usnula.
Když jsem se vzbudila, ležela jsem na lavičce. S rychlostí blesku jsem se zvedla, abych se přesvědčila, že jsem sama, ale nebyla jsem.
"Jsem pořád tady, neboj", uklidnil mě Sasuke. "Neodešel bych bez rozloučení."
"Takže odejdeš?" Zeptala jsem se. Chtělo se mi brečet, ale slzy nepřicházely.
"Víš, že musím. Já nechci, ale nedokážu... Slíbil jsem si to. Musím ho zabít. Pak se za tebou vrátím."
"Ale Orochimaru.."
"O toho se neboj. Nic mi neudělá", skočil mi do řeči.
"A co já?" Pravila jsem.
"Ty jsi silná. Zvládneš to", ujistil mě, i když já jsem si o sobě tak jistá nebyla.
Přisedl si blíž a zajel mi rukou do vlasů. Celým tělem mi projela vlna vzrušení.
"Sasuke, já...", jakmile jsem otevřela ústa, na nic nečekal a políbil mě.
Byl to nevinný polibek, ale i tak jsem ho neopětovala, protože jsem byla příliš ztuhlá. Sasuke si toho ovšem nevšímal a pokračoval dál. Po chvíli jsem se uvolnila a polibky mu oplácela. Takhle jsem si to vysnila. Až na tu věc, že odchází. Vzal mě do náruče a položil mě na lavičku. Lehl si na mě a pokračoval v líbaní. Líbal mě všude. Na krku, na rtech, na tváři... Byla jsem v sedmém nebi. Pak přestal a odtáhl se.
"Taky tě miluju, Sakuro", řekl mi a usmál se na mě. Taky jsem se na něj usmála, stočila jsem se do klubíčka a usnula na lavičce v jeho náruči.
Probudila mě křik dětí, co šly do školy. Chvíli jsem přemýšlela, jestli to, co se stalo včera, byl sen. Ležela jsem sama, přikrytá Sasukeho mikinou a jeho zmuchlaným kapesník v ruce. Pobaveně jsem se zasmála a vyhodila jsem kapesník do koše.
"Takže to nebyl sen", zašeptala jsem si sama pro sebe, vzala jsem Sasukeho mikinu do ruky a vydala se domů.



"Sakuro, miluju tě. Doufám, že se k tobě budu moct vrátit co nejdřív. Neuběhne den, který bych na tebe nemyslel. Pořádně trénuj a hlídej Naruta. Ani se nenaděješ a budu zpátky." Řekl potichu hezký kluk a vydal se na cestu. Nevěděl, co ho čeká a jestli se vůbec vrátí, ale nebál se, protože stále cítil její rty na svých.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sakura Love Uchiha Sakura Love Uchiha | E-mail | Web | 9. dubna 2015 v 17:41 | Reagovat

Tak ta byla boží, příště si u tebe objednám další, velká pochvala Sophia :)

2 Sophia Sophia | Web | 9. dubna 2015 v 17:57 | Reagovat

Díky :) klidně si objednej, napíšu ti ráda ;)

3 Akame Akame | 10. dubna 2015 v 17:04 | Reagovat

:3 ... škoda že to není Happy End.. ale přeci ne vše končí vždy hezky žejo .. :D .. Moc hezký :3

4 Koko~chan Koko~chan | E-mail | Web | 29. dubna 2015 v 15:04 | Reagovat

Moc krásná povídka ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama