Upozornění!!! Některé povídky jsou pro starší 18 let!

Přiznání - jednorázovka (Karin a Suigetsu)

9. dubna 2015 v 14:02 | Sophia |  Ostatní
Tayusha - tahle je pro tebe :) Doufám, že se bude líbit :)



"Není nad to být chvíli sama", řeknu nahlas, protože vím, že mě nikdo neslyší. Už uplynul týden od toho, co si Sasuke vzal Juuga a řekl: "Budeme pryč jen pár dní."
Jo, to si asi pod tím každej představujeme něco jinýho. Ani mi neřekl, kam jdou. Už mě to tu vážně štve, trčím tu s tím přiblblým Suigetsu. I když škaredý není, to ne. Ale chová se jak pako. Měla jsem co dělat, abych se dostala na tuhle louku nepozorovaně. Pořád za mnou chodí.
"Tak se do toho dáme!" Zvolala jsem a přitáhla si k sobě košík s jídlem. Mňám, miluju sladký koláčky.
"Doufám, žes vzala i pro mě," ozve se mi přímo u ucha.
"Uáá Suigetsu, ty magore! Nemůžeš mě takhle strašit!" Vyjekla jsem na něho.
"Jé, promiň Karin." Omluvil se mi, usmál se a poškrabal se na hlavě. Vypadal u toho nesmírně roztomile, že jsem se na něj hned přestala zlobit.
"To nevadí, v pohodě", přijala jsem jeho omluvu. "Na, vem si", nabídla jsem mu.
Nechápavě se na mě podíval. "Va-vážně si můžu vzít?" Ujišťoval se.
"Jasně", řekla jsem tím nejjemnějším hlasem, jakým umím. Na nic nečekal a hltavě se vrhl na můj košík.
"Uáá Suigetsuuu! Měl sis vzít jen něco a ne to celý sežrat!" Ječela jsem na něj z plna hrdla.
Podíval se na mě s plnou pusou a já jsem se neovládla a začala jsem se smát. On spolkl, co měl v puse, napil se a nejistě se přidal ke mně. A tak jsme se chechtali spolu. Pak položil svůj meč vedle do trávy a lehl si vedle mě.
Leželi jsme na dece a koukali jsme se na mraky.
"Karin, co se ti tak líbí na Sasukem?" Zeptal se mě.
"No víš, Sasuke je...", nečekaně jsem se zarazila. Co se mi na něm líbí? Čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím míň jsem věděla, co se mi na něm líbí. Suigetsu se na mě upřeně díval.
"Já vlastně ani nevím." Odpověděla jsem mu. Sasuke není ošklivý, ale vlastně to ani není můj typ. Je moc klidný a tajemný... Když se na to podívám, tak můj typ je spíš Suigetsu. Co to plácám?!
Mlčky jsme leželi a sledovali západ slunce. Suigetsu utrhl květinu a hrál si s ní.
"Nelíbí se mi, jen je to první kluk, který po mně nešílí. U Orochimara jsem byla jedna z mála holek, tak si to představ. Nikdo mě neoslovil, protože bych se mu líbila, ale protože jsem holka a chtěl jen to jedno." Vypadlo ze mě, ale Suigetsu se na mě ani nepodíval. Dál si hrál s květinou.
"Chápu", řekl suše. "Jsi moc pěkná, Karin", zašeptal tak klidně, že jsem chvíli pochybovala, jestli je to opravdu on. Natáhl ruku a dal mi za ucho květinu, se kterou si hrál.
Ucítila jsem, jak rudnu. Kde se to v něm vzalo? Takovýho ho opravdu neznám. Ale i když jsem si to nechtěla přiznat, tak se mi nový romantický Suigetsu dost líbil.
"Musím se ti k něčemu přiznat", pravil důležitě. "Líbíš se mi. Už delší dobu. Líbí se mi tvé krásně vlasy a oči plné touhy. Vše co děláš, děláš s vášní. Líbí se mu tvůj úsměv, který mi vždycky zvedne náladu. Líbí se mi, jak jsi výbušná a jak skrýváš svou citlivou stránku. Líbí se mi, když se červenáš, když spíš, když vaříš. Postupně jsem se do tebe zamiloval." Vyklopil ze sebe a já jsem na to neměla, co říct. Poprvé ukecané Karin došla slova. Tma. Naprosto vyhasnutý. Dostal mě tak, že jsem málem zapomněla dýchat.
"Ehm..", začala jsem, ale větu jsem nedokončila.
"Nic neříkej, prosím. Aspoň ne teď", poprosil mě a chytl mě za ruku. A tak jsme leželi vedle sebe, drželi jsme se za ruku a koukali jsme nahoru. Tělem mi projížděly ty nejkrásnější pocity. Někdo mě má rád. Mé srdce se momentálně smálo od ucha k uchu. On mě má vážně rád? Jak to, že jsem si toho nevšimla už dřív? Jak dlouho?
Dál jsem přemýšlela o jeho slovech, zatímco on v klidu ležel, jednou rukou mě držel za ruku a druhou měl pod svou hlavou. Usmíval se a koukal se na nebe.
"Děkuju, Suigetsu", řekla jsem. Vlastně ani jsem to říct nechtěla, ale prostě to ze mě nějak vyšlo. Ani se na mě nepodíval, ale jeho úsměv se rozšířil.
V rohu oka se mi vytvořila malá slza radosti a spadla dolů.
Po pár hodinách jsme stále leželi na dece, protože se ani jednomu nechtělo zvedat, a tak zkazit tu krásnou chvíli.
"Karin, koukni. Padá hvězda. Něco si přej", vybídl mě.

A opravdu. Hvězda se sklouzla po nebi někam do ztracena. Přála jsem si, aby tenhle okamžik nikdy neskončil a vím, že Suigetsu si přál to samé. Přitulila jsem se k němu blíž, zavřela jsem oči a usnula.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 chatovsem chatovsem | Web | 9. dubna 2015 v 16:24 | Reagovat

Já moc povídky nemusím a ani jsem nevěděl kam vede odkaz na který jsem kliknul (už vím). Já jenom že se mi strašně líbí to záhlaví. Jak je to jeden velký obrázek a přitom to vypadá jako hromada fotek. Fakt výjmečně zajímavý styl. Něco co mně takhle zaujalo vidím prvně.

2 Pariah Pariah | Web | 9. dubna 2015 v 17:32 | Reagovat

Na to že jsou to první přidaná díla vážně smekám... uzasně napsané :)

3 Akame Akame | 10. dubna 2015 v 17:08 | Reagovat

Sice tyto dvě postavy moc nemusím ale komu to cpát ? .. :D .. opět .. moc hezké :3 -Se zvrhlostí a láskou :3 - Akame

4 Tayusha - はたけ多代 Tayusha - はたけ多代 | Web | 16. dubna 2015 v 8:34 | Reagovat

To bylo, aw prostě užasné a cute, moc děkuji. <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama